„Čisovický Gerd Müller“ se v rozhovoru svěřuje se svou úžasnou sezónou, během níž nastřílel 41 gólů. Nechybí pikantní sázka o novou tribunu, při které hrozilo, že poběží nahý do Mníšku pod Brdy, ani vyprávění o oslavách na traktoru a o tom, jak to chodí s fotbalem v Čisovicích.
Honzo, na úvod bych Vás poprosil, jestli byste se mohl čtenářům krátce představit. Kdo jste, kde hrajete a čemu se věnujete?
Jmenuji se Honza Prachař, hraju za Čisovice, které teď nově nastupují v okresním přeboru, kam jsme postoupili ze III. třídy. Pracuju v oboru klimatizací a tepelných čerpadel.
Jaká je vaše fotbalová kariéra? Hrál jste vždycky v Čisovicích, nebo jste si prošel i jinými kluby?
Začínal jsem v Čisovicích, ale asi po roce si nás vytáhl pan Hošek, který tehdy začínal trénovat děti v Černolicích. Tam jsem strávil jedenáct let – postupně jsme se s partou kluků propracovali ze žákovských kategorií až do dorostu. Byli jsme dobrý tým, dostali jsme se do krajského přeboru jak v žácích, tak v dorostu.
Bohužel jsme se pak museli rozpadnout, protože nám v Černolicích nepovolili založit B-tým. V patnácti jsem na chvíli zkusil Duklu, kde jsem vydržel tři čtvrtě roku. Pak jsem se vrátil do Čisovic, kam mě přivedl pan Ježdík. Občas jsem ještě hostoval v Mníšku pod Brdy, kde hráli vyšší soutěž – A třídu nebo B třídu. Volal mi pan Kindl, jestli bych jim nešel pomoct, tak jsem občas šel.
Asi před třemi lety jsem ještě na půl roku odešel do Nové Vsi pod Pleší, ale pak už jsem se natrvalo vrátil do Čisovic. Dřív tu občas chyběli lidi, dnes už je to stabilnější. A naštěstí přibývá i těch pravých srdcařů.
Teď trochu k uplynulé sezóně, kterou jste zakončili postupem do okresního přeboru. A vy jste osobně ovládl tabulku střelců s obrovským náskokem – sezónu jste zakončil se 41 góly. Druhý skončil váš spoluhráč Vojta Brabenec s 26 trefami. Z pohledu týmu i individuálních statistik to musela být sezóna jako malovaná.
Řeknu to takhle – mým cílem bylo dát 40 gólů. Na dokopné jsme si totiž udělali sázku, že když se mi to povede, postavíme u hřiště tribunu. Sepsal se papír, na který se každý z týmu nebo okolí mohl podepsat a napsat částku, kterou je ochoten přispět.
A kdybych to náhodou nedal, měl jsem běžet z Čisovic nahý až do Mníšku pod Brdy ke kostelu. (smích) Naštěstí to dopadlo dobře. Nejdřív jsme si říkali, že vybereme třeba 120 tisíc, ale nakonec jsme dali dohromady asi 360 tisíc.
Jsem za to samozřejmě rád. Jasně, pár šancí jsem ještě neproměnil, ale nejsem stroj. A hlavně – na konci už mi kluci hodně pomáhali, abych tu čtyřicítku zvládl. Není to jen můj úspěch. Celé to pomohlo klubu, areálu i lidem kolem. Je super, že se zase něco děje.
A co penalty? Nechávali vás je kopat, nebo se spoluhráči báli o svoje příspěvky na tribunu?
Ne, penalty jsem vlastně přestal kopat už na podzim, protože jsem dvě po sobě nedal – ani nevím proč. Pak už mě logicky k penaltám nepustili.
Ke konci sezóny mi třeba Vojta Brabenec říkal, ať si nějakou vezmu, ale já jsem odmítl. Říkal jsem si, že si těch 40 gólů chci dát ze hry, ať je to čisté. Nakonec to vyšlo. A ještě jsem to mohl i navýšit, protože Okrouhlo nepřijelo k poslednímu zápasu, takže jsem měl o jednu šanci míň.
Soutěž jste vyhráli s náskokem 18 bodů. To vypadá, že váš tým byl od zbytku soutěže úplně odskočený, že?
Podzim byl docela vyrovnaný, vedli jsme asi o dva body. Dokonce to vypadalo, že poslední zápas ztratíme, protože Okrouhlo se na nás připravilo a nedařilo se nám dát gól. Nakonec se ale podařilo skórovat a díky tomu jsme vyhráli podzimní část.
Na jaře pak začal náš největší konkurent z Vraného ztrácet půdu pod nohama a otázkou už bylo jen to, zda zvítězíme na jejich hřišti. Tam jsme vyhráli asi 5:1 a tím bylo jasné, že soutěž vyhrajeme s velkým náskokem.
V klubu jste zmiňoval dřívější personální problémy. Přitom máte kromě „áčka“ i „béčko“ ve IV. třídě, jeden tým starší přípravky a dva týmy mladší přípravky. To nevypadá, že by u vás byl nedostatek lidí. Kde vlastně berete hráče a děti? Jsou všichni z Čisovic, nebo i z okolí?
Dřív to tady prakticky táhl sám náš předseda Petr Mathauser, který se stará úplně o všechno. Bez něj by to tady podle mě vůbec nefungovalo, patří mu obrovský dík.
Zhruba před dvěma lety se do mládeže pustil náš hráč Petr Nepraš, který ji znovu nastartoval a dělá to opravdu srdcem. Trenéry jsou kluci, co hrají za áčko nebo béčko a mají tu své děti.
A hráči? Nejsou jen z Čisovic. Dětí máme kolem devadesáti, takže dorážejí i z okolních obcí – Řitka, Klínec, Bratřínov a dalších. Myslím, že to Petr dělá skvěle a právě díky němu má náš klub velkou budoucnost.
Jak to máte se tréninky? Máte je pravidelně, v jakém počtu se scházíte? Při práci a jiných povinnostech to na takové úrovni není jednoduché, že? Jak to skloubíte?
Máte pravdu, skloubit práci a fotbal není vždy jednoduché. Naštěstí u nás v týmu většina hráčů nemá odpolední směny. Občas máme třeba autobusáka, který má odpolední šichtu, ale chodí na trénink alespoň jednou týdně.
Člověk by si řekl, že ve třetí třídě nemusí být tréninky tak důležité, ale fotbal se pořád zrychluje a týmy bez pořádného tréninku často končí ve spodních patrech tabulky. Na trénink chodí většinou 12 až 14 hráčů.
Tréninky vede Vojta Brabenec, který se vrátil z Dukly a výrazně posílil morálku týmu. A ještě jsem tady já – pokladník, který když zjistí, že někdo má neumluvený zápas nebo trénink, hned mu „napálí“ pokutu. Takže u nás panuje kázeň.
Trénujeme od půl sedmé večer, takže pokud má někdo odpolední směnu, občas se stane, že trénink nestihne. Ale že by někdo úplně vynechával, to si nemyslím. Já se taky snažím chodit pravidelně, ale někdy se to nepovede.
Teď se trochu podíváme do budoucnosti. Co očekáváte od následující sezóny, ve které se po letošní jízdě představíte v okresním přeboru?
V okresním přeboru už určitě budou lepší fotbalisté než ve třetí třídě, konkurence bude silnější. I proto jsme udělali změnu na trenérském postu. Vojta Brabenec tým vedl jako hrající trenér, ale každý ví, že když trénujete a zároveň hrajete, nejde tomu dát obojímu 100 %.
Vojta se víc soustředil na trénování, a na hřišti to pak bylo trochu znát – přece jen mu chyběl fyzický fond. I tak ale skončil druhý v tabulce střelců. Penalty nekopal, góly dával poctivě ze hry. (úsměv) Hrál dřív vyšší soutěže a je na něm vidět, že má kvalitu.
Nově tým povede Roman Škrobal, který skončil v Jesenici a bydlí tady u nás. Oslovili jsme ho s nabídkou, jestli by nechtěl vést náš tým, a on souhlasil. Má velké ambice – a my taky.
Chtěli bychom se časem probojovat do B třídy. Samozřejmě uvidíme, jak se nám bude dařit, ale cíl máme jasný.
Jaké byly oslavy? Užili jste si je pořádně? A co fanoušci – chodí v Čisovicích lidé na fotbal?
U nás to není tak, že když se prohrává, přestanou lidi chodit. Fotbal tu prostě táhne. Dokonce Vojta Pavlín vytvořil takový náš „ultras kotel“, takže máme i hlasitou podporu.
Na zápasy třetí třídy chodí třeba 100 lidí, a věřím, že v okresním přeboru se diváci ještě přidají. Oslavy byly skvělé. Zařídil jsem traktor s valníkem a po zápase jsme se projeli po vesnici, zpívali a křičeli jsme až do půl páté ráno.
I když nám byl zrušen zápas s Okrouhlem, tak jsme alespoň odehráli utkání A-tým proti B-týmu a oslavy jsme si užili naplno.
Pojďme na předposlední otázku – co bude s tribunou, která byla předmětem vaší střelecké sázky? Postaví se?
Samozřejmě – od toho to byla sázka. S lidmi, kteří přispěli víc než tisíc korun, jsme měli průběžné schůzky. Petr Nepraš nám udělal vizualizaci – nebude to úplně tribuna, ale zakryté sezení, protože když prší, nemají si diváci kam sednout.
Doufáme, že během léta vybereme dostatek peněz na její realizaci a že i vás uvidíme na slavnostním otevření.
A úplně poslední otázka – jaké jsou vaše osobní cíle jako nejlepšího snajpra minulé sezóny?
Chtěl bych si udržet střeleckou formu a dát alespoň 25 až 30 gólů. Doufám, že se mi to podaří.
Děkuji a ať se daří!
