Jak praví jedna česká klasika – „když se daří, to umí každý, ale zlomit sérii neúspěchů, to je kumšt“. Přesně to se teď povedlo fotbalistům Chotče. Po špatném startu sezony si připsali druhé vítězství ze tří posledních zápasů a odpoutali se ode dna tabulky. Výhru 4:0 nad Krňany řídil kapitán týmu Václav Mráček, který si za svůj výkon vysloužil ocenění hráč víkendu.
Václave, děkuji, že jste si udělal čas. Na úvod – můžete čtenářům přiblížit svou fotbalovou cestu, která vás přivedla až do Chotče?
Pocházím ze západu Čech. Dospělý fotbal jsem začínal hrát ve FK Tachov, kde jsme působili v divizi a krajském přeboru. V roce 2007 jsem odešel do Německa, kde jsem tři sezony hrál za SV Neubau. Po návratu do Čech jsem působil v Rozvadově, kam se vrátilo i několik bývalých spoluhráčů z Tachova. Přestože jsem už bydlel v Praze, kvůli partě a atmosféře jsem v Rozvadově zůstal několik let. Potom jsem vystřídal pár klubů v západních Čechách, většinou jen na půl sezony. Po druhé operaci kolena v roce 2017 jsem už nechtěl dojíždět a přešel do Karlštejna. Tam jsem poznal Romana Faista, se kterým jsem později zamířil právě do Chotče – a od té doby jsem tu zůstal.
V zápase s Krňany jste po silném druhém poločase vyhráli 4:0. Jak utkání vypadalo z vašeho pohledu?
V kabině jsme si řekli hlavně jedno – nesmíme dostat gól v prvních deseti minutách, jako v předchozích zápasech. Začali jsme dobře, prvních dvacet minut jsme soupeře zatlačili na jejich polovinu, i když bez větších šancí. Pak se hra vyrovnala, místo hry po zemi jsme začali zbytečně nakopávat. Přesto jsme měli dvě vyložené příležitosti, které jsme neproměnili.
Druhý poločas jsme odstartovali skvěle – hned z prvního tlaku přišel roh a po něm se hlavou prosadil náš nováček Dmytro Starkiv. Od té chvíle jsme byli lepším týmem. Hráli jsme kombinačně, bojovali jeden za druhého a přidali další tři góly. Soupeř se snažil otevřít hru, ale bylo vidět, že mu dochází síly. Mám radost i z čistého konta, hlavně kvůli našemu brankáři Jirkovi, který si to po posledních těžkých zápasech zasloužil.
Může tahle výhra být pro vás zlomová?
Věřím, že ano. Konečně se scházíme ve větším počtu, někteří kluci se vrátili po zranění a nové posily dobře zapadly. Zároveň jsme si dokázali, že když zabojujeme, tak to jde.
Choteč je malá obec. Jak vypadá složení vašeho týmu – převažují místní hráči, nebo spíš přespolní?
Momentálně máme v kádru jen tři hráče přímo z Chotče, několik kluků dojíždí z okolních vesnic a zbytek z Prahy. Máme i pár zahraničních posil. Tréninky jsou občas kvůli časovým možnostem náročné na koordinaci, ale jak říká náš trenér – „jsme parta a chceme, aby nás to bavilo“. A to je pro nás základ.
Jak se vám osobně daří skloubit fotbal s rodinou a prací?
Upřímně, není to snadné. Obdivuju svou ženu, že mi to pořád toleruje. Sama říká: „Vždyť jsem si tě s tím fotbalem brala, tak co můžu dělat.“ 😄 Na zápasy jezdí i s dětmi fandit, ale přiznám se, že i pro mě je to čím dál náročnější.
S jakým výsledkem byste byl spokojený na konci sezony?
Individuálně už se tolik nehoním za výkony, spíš chci být pro tým přínosem – zkušenostmi i přístupem. Přeju si, aby se uzdravili všichni zranění a aby nás fotbal dál bavil. A pokud bych měl mluvit o výsledcích, byl bych spokojený, kdybychom se pohybovali v klidném středu tabulky.