Daniel Karas: Chci pomoci trenérům v klubech při jejich práci s mládeží

Sám o sobě říká, že jeho fotbalová kariéra nikdy nebyla extra velká. V mládeži hrál Pražský přebor na Zličíně, poté v Lipencích 1. A třídu. Před dvanácti lety tam začal s trénováním mládeže. V Lipencích se později stal šéftrenérem mládeže.

Pak dostal nabídku od Bohemians 1905, kde strávil 4,5 roku jako hlavní trenér přípravek. Odtud zamířil do Sparty Praha, kde působil jako asistent trenéra žáků a poté hlavní trenér přípravek. Od srpna letošního roku se DANIEL KARAS stal grassroots trenérem mládeže (GTM) při OFS Praha-západ.

Jak ses dostal k trénování mládeže? 

Chtěl jsem u fotbalu zůstat i po své hráčské kariéře. Rozeslal jsem nabídku do několika klubů, a nakonec jsem si vybral Lipence. Jako šéftrenér mládeže jsem měl na starosti všechny mládežnické týmy. K Lipencím mám dodnes blízko a v současnosti tam vedu tréninky těch nejmenších fotbalistů. 

Od srpna letošního roku jsi grassroots trenér mládeže (GTM) při OFS Praha-západ. Co je náplní tvé práce?

Objíždím kluby na okrese Praha-západ a inspiruji trenéry. Předvádím jim tréninkové jednotky a konzultuji s nimi jejich tréninky pro jednotlivé kategorie. Zajímá mě, jak trénují a pak si sedneme a řekneme si, co by se dalo změnit, zlepšit nebo co se mi naopak líbilo.

Hlásí se ti trenéři mládeže z jednotlivých klubů nebo je kontaktuješ ty?

Z klubů, kde o mojí pozici vědí, se trenéři ozývají. Ale nečekám, až se mi kluby ozvou. Sám si je vytipuji, kontaktuji a jedu za nimi. Například, pokud mám cestu kolem, nebo je to zajímavý klub v okolí. Zatím jsem objel asi 15 klubů, víc jsem nestihnul.

Pokud se rodiče chtějí zapojit do trénování dětí, co k tomu potřebují?

Určitě nejdříve by měli zajít za trenérem a promluvit si o případné pomoci s tréninkem. Poté je vhodné si udělat online leader certifikát. Na něj navazuje trenérská C licence. OFS Praha-západ pořádá tento trenérský kurz minimálně jednou ročně. Na něm se uchazeči dozví podstatně víc o tom, jak vést trénink. Naučí se také něco o psychologii a fyziologii dětí. Dozví se základní věci, jak se chovat k dětem, ale i to, co naopak s nimi nedělat. Půlka kurzu je teoretická v učebně, druhá praktická s trenéry na hřišti. Účastníci kurzu se seznámí s tréninkovými jednotkami, a jak zapojit všechny děti do tréninku. Lektoři jim během praktické části také ukážou cvičení, která mohou použít do svých tréninkových jednotek.

S jakou vizí jsi přebíral funkci GTM trenéra na okrese Praha-západ? 

Kromě toho, o čem jsme se už bavili, tak například chci pořádat letní okresní fotbalové kempy. Jeden kemp pro týmy na severu – okolo Tuchoměřic, druhý v jižní části, třeba kolem Zvole. Jsem schopen přivést zkušené trenéry například ze Sparty, Bohemky nebo Slavie. Ale také v okrese Praha-západ máme spoustu skvělých trenérů. A pro malé fotbalisty by to mohla být zajímavá zkušenost, která je posune dál. Dostanou možnost užít si léto s fotbalem. Uvidíme, jaké jsou možnosti. 

Jak by měl fotbalový kemp vypadat? Předpokládám, že to nebude víkendová akce? 

Náplní kempu bude fotbal a pohybové hry. Představuji si, že kemp bude během týdne, ve všední dny. Ráno by se děti sjely na jednom stadionu, kde bychom si je převzali a odpoledne je zase předali rodičům. V Lipencích jsem si to vyzkoušel, pořádal jsem pro zdejší malé fotbalisty předsezónní soustředění. 

S jakými nešvary, na svých cestách po okresních klubech, se setkáváš na trénincích dětí? 

Nejčastější chybou –  za mě –  jsou kolečka na rozběhání, kdy i devítileté děti běhají tři a více koleček na rozehřátí, a poté následuje statické protažení. Od toho jsou různé pohybové hry, u kterých se děti rozhýbou, a je to pro ně větší zábava. Dalším nešvarem při tréninku dětí jsou fronty. Například při nácviku kopů na branku. Dvanáct dětí stojí ve frontě a jedno zakončuje. Když si to spočítáš, tak dítě stojí tři minuty ve frontě, jednou vystřelí na branku a zase stojí tři minuty ve frontě. To samozřejmě děti nebaví, začínají se nudit, dělat ve frontě brajgl, načež na ně trenér začne řvát, ať se uklidní a dávají pozor. Jenže to dítě nedokáže, obzvlášť v tomto věku, tři minuty stát ve frontě a čekat, něž přijde znova znovu na řadu. Nehledě na ten „ztracený čas", kdy by mohlo dělat nějakou činnost. A přitom řešení je jednoduché. Například vytvořit vedle hřiště 2v2 a nechat je tam „bezprizorně" hrát (hlídat pouze, zda nesedí nebo nedělají úplné kraviny) a se zbytkem jít na střelbu. 

Další častou chybou je fotbal o více hráčích – 6v6 nebo 10v10. Jeden, dva hráči jsou u míče a ostatní se nezapojují, přihlížejí. Často ti méně šikovní,. Což je pro jejich rozvoj klíčové. Vysvětluji trenérům, že je potřeba hrát s dětmi jeden na jednoho, maximálně 3v3 u mladších přípravek. V rámci rozvoje fotbalových dovedností je zapotřebí zapojit co nejvíce dětí. A toho se dá dosáhnout, když se hrají tyto malé formy.

A teď jsem, bohužel, při návštěvě turnajových utkání přípravek přišel ještě na další nešvar, a to jsou rodiče na hřišti. To je velký průšvih, který musíme zarazit. Rodiče stojí u trenéra, zasahují do jeho pokynů, a ještě okřikují cizí děti a sprostě nadávají. V nejhorším případě se dospělí hádají mezi sebou na hřišti, před dětmi a jdou jim tak „pěkně příkladem". O tom, že někteří rodiče jsou schopni při zápasech nadávat i rozhodčím, o tom se vůbec nemusíme dlouze bavit. Takové chování rodičů neprospívá dětem v jejich disciplíně, ani jinak. Jedinou autoritou pro ně musí být trenér a jeho asistent a při zápase i rozhodčí, který utkání řídí. A pokud hráč dostane jeden pokyn od trenéra, jiný pokyn od jednoho rodiče a nedej bože jiný pokyn od jiného rodiče… Co vlastně má v tu chvíli dělat, aby to bylo správně?  

Ale teď jsme vyjmenovali spoustu věcí, které jsou v mých očích špatně. Nutno ale říct, že většina trenérů mládeže dělá tuto činnost navíc, po své pracovní době, vesměs i zadarmo. Místo toho, aby si užili volné odpoledne s rodinou doma nebo na výletě, tak jsou na hřišti. Za to jim patří velké díky.

Jako rozhodčí mám zkušenost s kvalitním turnajem starších přípravek ve Velvarech, kterého se zúčastnili malí hráči, kteří reprezentovali prvoligové kluby – Spartu, Slavii, Teplice a další. Je reálné, aby OFS Praha-západ zorganizovala podobný turnaj? 

Aby se kluci z okresu mohli poměřit s „prvoligovými kluby"? Určitě je v silách OFS Praha-západ takový turnaj uspořádat. Pro ty kluky je to zážitek, že si zahrají proti Spartě nebo Slavii. Ale musíme mít na paměti, že hráči musejí mít pocit, že se mohou porvat o vítězství v každém zápase. Podobné turnaje jsem pořádal před osmi lety v Lipencích, kam přijela Slavia nebo Bohemka. Tyto kluby ale jezdí s o rok mladšími, protože trenéři vědí, že když kluci vyhrají o velký počet branek, není to rozvíjející ani pro jednu stranu. Uvidíme, třeba na jaře příštího roku by se něco podobného uspořádat dalo, případně plánujeme naše okresní výběry přihlásit na některé větší turnaje.

V posledních letech je fotbal populárním sportem i pro dívky? Do jakého věku by měly dívky trénovat společně s chlapci?

Asociace v posledních letech hodně popularizuje a podporuje dívčí fotbal. Má smysl vést družstva dívek, ale jen ve výběrových klubech – Dukla, Sparta, Slavia. Tam se sejde skupinka talentovaných dívek. V klubech na okrese je stěží dají dohromady. A pokud ano, tak většinou nemají mezi sebou rozvíjející „konkurenční" prostředí. A proto si myslím, že vůbec nevadí, že jsou holky součástí klučičích týmů. Na hřišti musejí více bojovat. Na okrese Praha-západ máme svůj dívčí výběr. Ty nejlepší z okresních klubů se setkávají jednou za čas na společném tréninku a na turnajích. Na druhou stranu, pro dívky je nesmírně těžké se prosadit do TOP klubů a fotbalem se uživit. Máme tu nejvyšší soutěž, kde je propastný rozdíl mezi kluby. Sparta se Slavií si to mezi sebou rozdávají o první místo a za nimi je zbytek ligy. Je ale spousta menších klubů, kde je dívčí fotbal na vysoké úrovni jako například v Braníku, Roudnici nad Labem a řadě dalších. Třeba se nám do budoucna povede mít takový klub u nás na okrese Praha-západ. 

(FOR)